Jen mě nelituj

Jarek Nohavica

1:JD#men mě nelituj, nG#meklepej nC#7a mé dveře
s chrF#yzantémou v dlB7ani,
hrG#ma na lC#7itování kF#ončí v prvním tahu,
neplivej lBmásku na podlG#mahu,
nestůj mi C#u bytu, jen mě nelitD#muj.
TG#ma slova jsC#7ou jen guláš dvF#akrát přihřívC#/Faný,
G#ma to mě nC#7ezachrání, a tF#o mi nepomůže,
a tak nBmesvlíkej mě z kG#může,
celý zvC#ědavý, celý zvF#ědavý,
jak vlC#/Fastně vypadD#má takový mG#malý pohřeb,
na který si člC#7ověk sám nastřF#ádá.
R:Jó, kdybych byl vrF#abec, sezobal bych zC#rní
všem ptD#mákům, co v Hokolí jsF#ou,
srdce měl bych slG#mabé a žaloudeček pC#lný
a dHuši rozčepýřenF#ou.
R:Jó, kdybych byl holub, roznesl bych psaní
od domu k domu do všech světových stran,
a pak četli bychom spolu, co píše tamta paní
a co píše tamten pán.
*:JG#mó, kdybych byl, žHil bych si, žil,
a šťF#astný bych byl jC#/Fako pytel blech,
ale jG#má jsem, co jsem, a nC#7evěřím lítostF#em.
2:Jen mě nelituj, opřený o zábradlí
mám ještě dvacet sedm zubů,
nejsem přes palubu, ten plavčík, co to řekl, ten se spletl,
koukni se na racka, jak vzlétl
směrem k úsvitu, a tak mě nelituj.
Člověk se rodí jednou a umírá i stokrát,
slza je pořád mokrá jak za časů krále Leara,
a já potichu v sobě sbírám sílu i odvahu,
stojím na prahu a koukám: velká paráda,
z mých dveří vychází pohřeb,
na který jsem si sám nastřádal.
R:Jó, kdybych byl káně, vysoko bych létal
a střemhlav padal dolů jako archanděl
a na severní straně nejvyšší hory světa
bych svoje tajné hnízdo měl.
R:Jó, kdybych byl sýček na Těšínské věži,
purkmistry a pány ze sna budil bych,
a k půlnoci bych křičel, jak to leží a běží,
a k ránu bych pak ztich'.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T21:00:53.271+00:00
Výsledky hledání: